A jdem pro máj
František Schmíd
21.10.2020
Ukradená máj
A jdem pro máj.
V pátek nám obvykle velitel dával poučení jak se máme chovat o víkendu.Tentokrát nás varoval,že v Dobřanech vojáci ukradli máj a byl z toho velký průšvih.To ale neměl říkat.My si na nějakou máj ani nevzpomněli a po upozornění jsme rozhodli,že se půjde pro máj do čtyři kilometry vzdálené vesnice.Osm statečných vyrazilo po 22.hodině s pilou.Když jsme se blížili ke vsi,slyšeli jsme muziku.Máj totiž hlídala přesila 16 statných mládenců,měli oheň,hráli na harmoniku,zpívali a popíjeli.Doufali jsme,že je to přestane bavit,tak jsme se připlížili jako Apači a z vysoké trávy pozorovali hlídače.Za půl hodiny se do nás dala zima,tak jme to vzdali.Ale vojín Vašek,který chodil do vsi za děvčetem,si vzpmněl,že mají u hospody malou májku.Tu nikdo nehlídal a nechala se odnést.Tak jme jí uřízli a jak jsme byli v ráži,tak to nestačilo.Ve vsi byl zvyk, že mládenci stavěli před domy děvčat břízky.Udělali jsme probírku a polovic břízek jsme vytahali a naházeli do rybníka.Dalo to dost práce a začalo svítat,tak jsme popadli májku a vyklidili pozice.Bohužel viděli nás ženy,které šli do kravína a podle modrých kalhot a půllitrů poznali,že jsme vojáci.
Májku jsme večer postavili do zahrádky sousedů přes silnici.Měli tam hluchoněmou patnáctiletou dcerku,která z toho měla velikou radost.Kolem májky poskakovala a tleskala.Večer na májce visela lahev rumu jako odměna.
Menší radost projevoval velitel v pondělí ráno.Řádně nám vynadal a raději šel marodit se zádama.Navečer zastavil před bránou dědula na pionýru a dožadoval se vstupu.Dozorčí mu řekl,že ho do vojenského prostoru nemůže pustit.Ten se ale nedal a prohlásil,že přichází jménem spolku baráčníku a jestli ho nevyslechnem,pošle na nás SNB.To už šlo do tuhého,tak dozorčí otevřel Děda chtěl mluvit s velitelem.Ten nebyl,tak spustil na sloužícího technika,ale ten ho odkázal na nás.Zapírat nešlo,tak se z nás stali kajícníci a vysvětlili mu,že jsme chtěli udělat radost postižené dívence.To ho trochu obměkčilo a řekl,že nešlo ani tak o májku ale že probírka břízek způsobila nesvár mezi ženskými, protože „té čůze od vedle břízku postavili a naší Manče ne!“ Když jsme se ptali už klidnějšího baráčníka jak nerozvážný čin odčiníme,navrhl,že budou budovat hřiště,tak tam odpracujeme 100 hodin.S tím jsme souhlasili,naopak jsme slíbili 200 hodin a loučili jsme se málem jako přátelé. Ovšem hřiště se honem nebudovalo a my na závazek časem zapomněli.Pouze Vašek dlouho chodil za děvčetem za tmy a scházeli se mimo obec,protože by určitě dostal nařezáno,ale i to po čase vyšumělo a nakonec si děvče vzal.