A já se ptám se slzami v očích

Květa Pokorná 12:28 0 komentářů

Po úmrtí mého manžela v současné době prožívám velmi těžké nesmiřitelné období. Při každodenní péči u jeho lůžka jsem měla pouze jediné přání, aby se stal zázrak a vrátil mi ho zpět! Nestalo se tak... I vzpomněla jsem si na příběh, který se odehrál v mém okolí, pro mne odstrašující a nespravedlivý... Prosím o přečtení mého příspěvku až do konce...Děkuji!

Paní Amálie byla žena krev a mlíko. Leč, co čert nechtěl její protějšek, alkoholik nesplňoval její potřeby.
Do jejího života vstoupil muž, který se vším všudy vysněná přání zralé ženy, matku dvou dětí uvedl v realitu. Nejen, že byl pohledný, dokázal se ohánět ve svých funkcích u nadřízených, zkrátka pan Jakub byl dítětem štěstěny.... Jediným minusem, které tuhle ženu zaskočily, jeho manželství s dvěma dětmi.
Dlouhodobým problémem situace nebyla.
Využila první příležitosti, kdy její vyvolený si pořídil byt v blízkosti zaměstnání.
Tahle povedená "dáma", prostého původu využila situaci rozvodem svého manželství,se skromným nábytkem následovala milého. Její děti vyřešily situaci po svém. Vždyť jablka nepadnou daleko od stromu.
V krátké době společná místnost pro uživatele bytů, se zaplnila harampádím paní Amálie. Slušně situovaný muž vyřešil situaci po svém. Pouze jeden zádrhel unavoval výše uvedenou paní tak dlouho, až svými kyprými tvary přemluvila pana Jakuba k rozvodovému řízení. Nutno podotknout, že dlouhodobé pouto s jeho rodinou nebylo zpřetrháno.....
Nejhůře snášela prázdninové dny, kdy chtíc, nechíc, musela trpět pobyt jeho desetiletého vnuka, kterému děda chyběl.
Náhoda tomu chtěla....
Byla jsem nezúčastněným svědkem situace, která mi utkvěla v paměti,  bolestí, čeho je někdo schopen!
Vnuk Petr vychází  z domu s pohlednicí a nějakými drobnými od dědy. Naše Amálie se vrací z nákupu. Procházejíc kolem slyším:"Kam jdeš?" Vezme pohlednici, po přečtení obsahu pokračuje:" A co ta druhá ruka?" Chlapec rozevře dlaň na níž se třpytí drobné na známku s odměnou na zmrzlinu. Mráz mi běží po zádech, ponížení chlapce cítím ve spáncích, spěchám od této scény. Lítost nad dítětem cítím ještě dnes!
Ručičky hodin jsou neúprosné. Honí dny, měsíce, roky!
Pan Jakub se rozestůně, kypré boky Amálie vezmou za své....
A svatba? Stále v nedohlednu!
I rozhodne se sama dle svého bezostyšného "Já"!
Honba za dědictvím jejího druha rozhodne,..! Beze studu nad svým jednáním se nechá oddat s panem Jakubem u jeho nemocničního lože. Vyhráno!
Po krátkém čase pan Jakub umírá. Ona?
Její hamýžnost nezná hranice. Přihlásí se o dědictví majetku z jeho prvníjo manželství. Odchází s nepořízenou, jeho rodina rozhodla, spravedlnost byla přítomna!!!
Mnohdy existuje i lék pro tyhle šelmy...!
Čirou náhodou při likvidaci jeho svršků, v jedné z kapes nalezla 10 000 korun.

Pro koho byly ukryty? Znal jen pouze pan Jakub!
Já, se slzami v očích se ptám:"Proč tyhle šelmy jsou stále mezi námi? Nikomu nic dobrého neučiní...!!
Slušní, poctiví lidé odcházejí.......???!!!



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.