ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýlení

Naďa Malá 12:00 0 komentářů

Sám dělnický dům bylo dílo hodné obdivu. Původně měl stát v místech kde si potom postavil dr. Houba dům s ordinací. Volba padla na místo, kde dnes jsou trosky původního DD. Nemohla ho stavět partaj, ustanovilo se Stavební družstvo pro postavení Dělnického domu.

Sám dělnický dům bylo dílo hodné obdivu. Původně měl stát v  místech kde si potom postavil dr. Houba dům s ordinací. Volba padla na místo, kde dnes jsou trosky původního DD. Nemohla ho stavět  partaj, ustanovilo se Stavební družstvo pro postavení Dělnického domu. Dalo se dohromady pár lidí, vesměs dělníků na samém pokraji nedostatku, navíc někteří s rozestavěnými vlastními domky- ustanovili družstvo.

Stanovy jim napsal asi  některý z levicových advokátů, byly podivuhodně dobré, takže je hejtmanství, které úzkostlivě bránilo aktivitám Kč bez problémů schválilo. Základ tvořil halířový fond o kterém jsem už psal. Uzavřeli dohodu s hostinským pivovarem v Braníku a za půjčku se zavázali v plánované restauraci čepovat jejich pivo. Stavba trvala dlouho, stavěli po nedělích, pomáhali za minimální mzdu nezaměstnaní Volby místa se ukázala mimo řádně povedená , když začali stavět, byly nové Litovice asi tak daleko jako dnes pole o kus dále, od konce Litovic k Limbetonce . prostě jedno staveniště s ulicemi plnými hlubokého bláta, s kupami stavebního materiálu, starých cihel z pražských bouraček, písku, lomového kamene a škváry. Po deseti létech to byla z brusu nová čtvrť domků v pravidelných blocích s rovnými ulicemi a jako třešnička na dortu – Dělnický dům. Ukázalo se , že předpoklady byly správné, hospoda pomohla dluh u pivovaru brzy zaplatit.

Jinak byl Dělnický dům a jeho největší sál v obou obcích jak zakletý zámek. (Po architektonické stránce to byl zmetek. Vzor měli v podobném domě v Kročehlavech, ale mten byl v době stavby v Litovicích už skoro padesát let starý – vysoký strop, nulová izolace podhledu – to způsobilo nemožnost vytopit sál jakmile rtuť spadla hlouběji pod nulu.  Nešikovné dělení prostoru – nahoře byly byty jak v pastoušce, přitom ke straně se hlásila celá mladá generace architektů té doby. Určitě by se byl našel některý a jen za možnost realizace by byl udělal návrh. Ale to byla stará nemoc komunistů, nevěřili intelektuálům, ani svým. Ostatně ta tendence pokračovala, když se někteří kulturní pracovníci – komunisté postavili proti „karlinským klukům“. Gottwaldovu křídlu a proti bolševizaci strany.)

Sám jsem se dovnitř Dělnického domu dostal, až když komunisti obrátili a ze závislých odpůrců republiky, která měla presidenta, co střílel do dělníků,  se  stali  zrovna  tak  fanaticky  rozhodní obránci republiky. Početnost a renomé  KSČ  vlivem  krise  a kritiky buržoazní republiky  u lidí postižených nezaměstnanosti velice vzrostla. Stali se v Litovicích nejsilnější stranou. V  Hostivici tomu bylo trochu jinak, vliv majetnějších  a   nedělnických  obyvatel byl znát.
 
Stalo se ale  v Litovicích něco, co nečekaně stmelilo dohromady levicové strany, tedy komunisty, sociální demokraty a národní socialisty. Dceru sedláka Špačka si vzal jistý Josef Náprstek, cejchmistr (kontroloval a cejchoval závaží a duté  míry úředním znamením – cejchem). Nevím odkud přišel, kde se dostal ke svému přesvědčení, ale brzy se  stal obecním radním v Litovicích a začal dělat totálně zpátečnickou politiku ve stylu fašistů. Podporu našel ve zbytcích národních demokratů a v části agrárníků, hlavně větších sedláků. Zásadně  negoval  všechny akce obecního zastupitelstva, které měli zlepšovat komunikace, vzhled  obce zajišťovaly výhody pro stavebníky a podobně. Když obec dostala dotaci o zemského úřadu na zpevnění ulic, prosadil ne, že obec, ale starosta Tejnor, jako představitel a garant obce měl dotaci vrátit., protože obec nevypsala všechny obecní dávky (které by byly vynesly nepatrný zlomek dotace) Tejnor měl, ale dostatečná silná zázemí v nársoc. Straně a tak k vrácení nedošlo, ale obec do konce republiky z veřejných peněz ani korunu.

Při volbách  do parlamentu i obecních komunisti psali vápnem na břeh strouhy v Litovicích (zasypané) heslo „Náprstek malý český Hitler“ Náprstek bydlel proti strouze, vyběhl ven a střílel pistolí do vzduchu. Načež komunisté dostali obsílku k soudu do Unhoště a byli obžalováni z rušení volebního boje. Dostali pokutu, nebo odsedět pár dní. Ovšem, že šli sedět.

Při volbách  samých  se angažoval můj otec. Volilo se u Prchalů na sále (dodnes se tam volí, dnes je to areál chovatelů). Táta byl tím, co dnes dělá volební komice, měl za to těžkých dvacet korun. Všiml si lidí, které znal jako náprstkovce a bylo mu to nápadné, že místo nařízeného odhození zbylých kandidátek je pečlivě uschovávají. Svěřil se s tím strážmistrovi Minařikovi (musel stát venku, do volební místnosti nesměl, pokud se nestalo něco, co vyžadovalo úřední zákrok, sám jako příslušník ozbrojených složek nevolil) a ten na jednoho uhodil.  (Četnici měli jinou autoritu, než dnešní policajti). Náprstek dal lidem, kteří slíbili volit jeho Všeobecný klub polovic dvaceti koruny a zbylý kus dvacky  měli  dostat až přinesou důkaz., že volili správně – chybící kandidátkou. Takže mnozí měli smůlu. Smůla byla i jeho partaj. Všeobčanský  klub se to jmenovalo. Bylo to vlastně Národní sjednocení, které se netajilo sympatiemi k fašismu ( ještě byla v živé paměti válka Itálie v Habeši které fandila převážně část  obyvatel).  Obdivovali veřejně Musoliniho a Hitlera a to by voliči určitě nestrávili. Národní sjednocení bylo spojení Stříbrného fašizující Národní strany, odtržené od nár.soc. už v roce 1927 s národními demokraty Karla Kramáře.).

Náprstek (říkali mu Pepa Nohejl) získal důvěru lidí  bydlících kolem obnoveného Litovického  rybníka a rozjel velkolepou akci. Národně  sjednocenecký Polední list  se naplnil nářkem nad ubohými obyvateli Litovic, které tráví tuny hnijících ryb na břehu  „hradního“ rybníka, mají vodu ve sklepech, podmáčené domy hrozí zřícením. Hostouňský Dr. Fressl bouřil nad ohroženou hygienou. To vše skončilo velkorysým odškodněním „postižených“, kteří měli vodu ve sklepech od nepaměti, protože celé staré  Litovice stojí na rašelině, která je napájena vodou ze sádek, (obnovení rybníka  jim vlastně pomohlo, protože svedlo vodu níže). Někdo dostal parcely, někdo peníze.
 
                                                                                  Ing. Jiří Pergl