Vojna mého dědečka

Michaela Navrkalová

Vzpomínky a okamžiky mého dědečka z doby jeho povinné vojenské docházky.

„Na vojnu jsem nastoupil 1. srpna roku 1968 do Ostravy-Poruby. Tehdy mi bylo 19 let. V Ostravě probíhal běžný vojenský výcvik.“

„Jen pár týdnů po té, co jsem přijel, jsme byli 21. srpna obklíčeni Rusy. Oblehli celé kasárny a namířili na ně své tanky. Okamžitě jsme složili přísahu, abychom mohli používat zbraně a bránit svoji zemi. Pamatuji si, že jsem měl strach, že opravdu opět vypukne válka, ale naštěstí se nic nestalo. Do dnešního dne nevím, na čem se vedoucí s Rusy domluvili, ale postupně začali s tanky odjíždět a my mohli opět opustit kasárny.“

„Po skončení výcviku v Ostravě jsem byl převelen do Frýdku-Místku, kde jsem byl jen krátce, přibližně dva týdny. Zde výcvik pokračoval a na konci výcviku jsem byl vybrán jako osobní řidič pro vojenský personál v Praze.“

„V Praze jsem byl ubytován v městské části Karlín. Každé ráno jsem jel na Smíchov pro podplukovníka, kterého jsem odvážel, kam potřeboval. Tato část vojny byla pro mne mnohem jednodušší a měl jsem více volného času.“

„V Praze jsem byl necelý rok, až do konce vojny, která byla tehdy nastavená na dva roky. Jakmile mi vojna skončila, vrátil jsem se zpátky domů.“

M. Navrkalová