Každý člověk rád vyhrává.No řekněte, bude někomu proti mysli, když je oceněn? Tím je přece řečeno, že dělá něco dobře.
Kdysi to byla pochvala od rodičů za dobré vysvědčení, dobře vykonaná domácí práce, pochvala paní učitelky za recitaci, pro mne na divadelním festivalu cena za herecký výkon a nesmím zapomenout na pochvalu od rodiny za dobrý oběd nebo výborný moučník.
Když jsem před pár lety objevila na internetu server Konto bariéry a Národní kroniku, věděla jsem, že to je přesně to , co ještě v životě chci. Ve svém pokročilém věku nebudu psát tzv. do šuplíku, ale mohu svoje vzpomínky na dětství a dobu ve které jsem žila zveřejnit, publikovat, prostě psát do Národní kroniky. Příspěvky se pak slavnostně ukládají do Národního muzea pro informaci, poučení a možná i pro pobavení našich potomků.
Na tom všem má zásluhu pár dobrých lidí, pro věc zapálených.
Národní kronika vyhlašuje rovněž soutěžní témata. Pro mužskou část přispěvatelů bylo zajímavé téma - Vojna není kojná-. Mě oslovilo téma-Jak jsem potkal televizi-. Můj článek byl průřezem od začátků televize až po současnost.
Oslovila jsem i porotu a nakonec se s několika oceněnými a hlavně paní ředitelkou Konto Bariéry Boženou Jirků ocitla v živém vysílání Čt 24.
Byl to zážitek. Po všech přípravách sedím ve studiu, veškerý stres opadá, a my si povídáme jako doma v obývacím pokoji. Výborná a sympatická redaktorka Petra Krmelová dovedla přesně vést rozhovor nás seniorů. Ostatně podívejte se. zde-
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441287766-studio-6-vikend/214411010121129 Najděte si téma- Jak jsem potkal televizi-.
Jakmile se jednou zadaří, dosti často se začínají nabalovat další a další věci. Zavolali mi z jednoho rádia o rozhovor, který se měl týkat mého psaní do NK. Paní redaktorka přijela za mnou, popovídali jsme si, rozhovor proběhl v rádiu a já byla docela spokojena. Poslechněte si zde.
https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/?date=2016-01-09%2022%3A10%3A00
Musím se přiznat ještě k dalším oceněním. Napsala jsem vzpomínky na téma Moře, Vánoce, ale to už by vypadalo jako chlubení.
Takže co nás čeká do budoucna. Určitě setkání nás přispěvatelů při nějaké zajímavé akci, kterou pro nás připraví pracovníci Národní kroniky. Jsme za to velmi rádi a děkujeme všem, kteří se o nás krásně starají.
Věk se stále prodlužuje, máme sice své potíže, bolístky, ale jak už někde bylo napsáno. Nenaříkat,neskuhrat!
Musíme mít před sebou stále nějaký úkol, který nás žene dál.
Senioři jsou skupinou lidí, kteří nezahálejí, chtějí být vidět, uplatňovat se, a to je přece moc dobře .