Brigády (1945 - 1953)

Nastala doba brigád, píše se rok 1945 je květen země voní rozkvetlými šeříky, vítáme ruské vojáky, zavrhujeme americké  kteří také osvobozovali naší vlast, to ještě netušíme, že za dveřmi je další okupace čtyřiceti leté vlády komunistů a ještě mnohem horší, jsou to naši lidé (zrůdy), kteří začínají vraždit naše osvoboditele, vracející se ze západu.
Po válce roku 1948 je třeba přiložit ruce k dílu. Hospodaří zde  soukromní rolníci, je třeba sklidit posekat, vymlatit obilí, sklidit brambory a řepu. Zima začíná velmi brzy, řepa cukrová je pod sněhem. Byly vyhlášeny brigády na pomoc zemědělství. Mnohý unhošťák  ve svém volném čase a hlavně o nedělích  v  tomto nehostiném čase jde na pomoc řepu sklidit. Nejdříve se shazuje na hromádky a potom srpem oseknout košťál. ( V té době byly velké mrazy.)
 
Přišel únor  1948, to už nejsou dobrovolné brigády, musí nastupovat pracovníci  z různých uřadů, soukromých podniků. Občanům  pracujícím  ve státním podniků jsou vydávany brigadnické knížky, kam se zapisuje kdy a kde byl  dotyčný na brigádě, kolik odpracoval hodin. Pokud  nemohl musel přinést  potrvzení od lékaře. Brigády zde ve městě soudružky sledují, kdo se účastní. Největší  zálusk mají na paní Poláškovou manželku doktora. (Byly jak sršně, to jsem zažila). Je pravda, že bývala vždy výstřední, ale chodila a pracovala jak uměla.
   
K 31. červenci 1950 jsou zavírány živnosti, kdo  neuposlechne nedostane potravinové  lístky,  to ještě kvete černý trh, ale ceny jsou málo komu dostupné. (1 kg sádla stálo tisíc korun, (otec  bral  pro šesti členou rodinu
2.000.-Kčs.)

Až v roce 1953 jsou potravinové lístky zrušeny. Na všechno se stojí fronty, potravin a masa málo. Jezdíme do Prahy,  která je  mnohem lépe zásobována než venkov. Tak hezky, ve čtyři ráno pěšky na náraží směr Praha a někde v Dejvicích odestát dlouhou frontu nebo autobusem na Smíchov a opět se zařadit do  dlouhé fronty na maso.
  
Dále jsou vyhlašovány brigády na všechno možné. Nejvíce je potřebné JZD. (Jednotné zemědělské družstvo). Dostavila jste se na pole nebo vás odvezli na valníku nebo nákladním autě. Nikdo zde nebyl aby řekl, co máte dělat., kolem desáté hodiny přivezli svačinu a ve dvě se šlo domů. Největší kuriozitou bylo, že členové družstva si jeli na výlet i v době žní. V té době se pracovalo na polích vše ručně. Obilí se sekalo sekačkou, ale kraje a konce  se dosekávaly kosou, ženy uvázaly pobříslo s tím se svázel snop,  ze snopů  se stavěly panáky.
 
Když to bylo blízko domků, bylo vidět  jak panák  oživl a zmizel v blízkém domku. To hlídač Procházka měl v té době jiné zájmy. (milou)
Když panák vyschl, přijel žebřiňák, snopy se nakladály vidlemi na vůz a obilí  se odvezlo  do statku, kde stávala  mlátička a brigádníci chodili k mlácení. Všude plno prachu, nedalo se pomalu  dýchát.
 
Nejvíce brigádníků volali na okopávání a jednocení cukrové řepy. Na podzim když se řepa sklízela a dostával se za hektar cukr, to už se soudružky o to praly. Horší  bylo  špatné počasí, to byly opět dobré brigády.
    .
Další byly grigády na akce Z.
To byla stavba školky, zdravotního střediska, přístavba soklovny. Tam chodilo nejméně brigádníků, často to byli vojáci z posádky na  Čeperce. Nejvíce jsme byli dováženi  vězňové z Vinařic. Nebyla to levná záležitost, samozřejmě drazí byli dozorci.  Složení věznů  bylo,  Ti co nesouhlasili s režimem, prakticky nic neudělali, třeba se jen někomu znelíbili.
 
Než byla dostavěna „Mateřská škola“ chodilo se na brigády a rozčilovalo mne, že se stále myla okna. Nic jiného si soudruh Jelínek neuměl vymyslet. Po 40 letech jsem se dozvěděla, že to rozčilovalo i jiné ženy.
 
 Každým rokem se dělaly rozbory a hlášení, kolik brigádních hodin bylo odpracováno a jaká byla hodnota díla.
 Brigády v zemědělství v roce 1968, odpracovano 24.245 hodin a hodnota díla 193.960 Kč.
                                                                                                                                 nsm