1887 založen Sokol v Unhošti

Jen s nevůlí povolovaly úřady spolky, které  vznikaly jako houby po dešti Zvláště jim vadil Sokol, v kterém viděly  základ českého vojska a  ohnisko odporu proti habsburské říši.
 
Sokolská myšlenka se šířila jako požár. Jednoty vznikaly na území celého českého království. Brzy se k původnímu  účelu, pečovat o  tělesnou zdatnost národa přidaly další obory.

V Unhošti  nebylo  lehké  prosadit sokolskou myšlenku. Pamětní listy  k postupným  výročím vzpomínají, že to byli Američtí  Sokolové, kteří dali popud k založení jednoty v Unhošti. Prolomit maloměstskou ospalost,  překonat  nedůvěru a obavy nařčení ze zrady „ širší  vlasti“ a „milovaného panovníka“, nebyl lehký úkol. O to obtížnější, že byla Unhošť sídlem okresního úřadu a jeho odborů, četnictva a poštovního úřadu. Působily i zbytky mentality kdysi germanizaci podléhající společnosti „lepších lidí“.

 Konečně 16. června 1887 se dosáhlo dohody o založení tělovýchovné jednoty, pořádalo o schválení stanov a o povolení nosit stejnokroj. Brzy se stal Sokol střediskem všeho společenského života v městě.

Téměř všechny později samostatné, kulturní spolky měly základ v odborech Sokola. Divadelní ochotníci, pěvecký spolek, veřejná knihovna. Naučná i zábavná shromáždění, besedy, plesy, slavné maškarní „ šibřinky“ byly navštěvovány i nečleny Sokola Téměř všechny ostatní sportovní a tělocvičné oddíly a spolky  vzešly ze sokolských základů.

Už v počátcích trápilo členy nevhodné prostředí hostinců, kde se cvičilo i schůzovalo. Myšlenka na vlastní stánek, byla dlouho pouhým snem. Až po dvaceti létech prošla jednota obdobím slávy i bídy Ustavil se „ dámský odbor“, začal cvičit dorost i žactvo. Unhošťští Sokolové se  účastnili vrcholných slavností Sokolstva – sletů. Tím naléhavěji  se  jevila potřeba Sokolovny. Po celých dvacet let  o to stavební odbor usiloval. Teprve roku 1907 byla sokolovna otevřena.

Kdyby mohla naše stařenka vyprávět? Sdílela osudy jednoty, města i národa. Byly doby, kdy byla surově vyrušena ze života, ke kterému byla určena. Pamatuje dvě války. V té první sloužila jako lazaret pro raněné vojáky rakouské armády. V druhé byla  pro likvidovaný sokol ztracena.

V prvních poválečných létech zažila nový rozkvět, než přišel únorový mráz roku 1948.
Ti, kteří se  trhali na řetězu na to těžce doplatili. Demonstrace proti totalitnímu režimu na XI. Sletu přinesla jejich aktérům dlouholeté pronásledování. Režim se snažil vytvořit z tělovýchovy“ převodovou páku“ pro své potřeby.

Sokolská tradice sletů a hromadních vystoupení pomohla státní propagandě.  Kde byla myšlenka dobrovolnosti „SLET“.
Z přípravy spartakiád se stalo břemeno na krku státu i občanů. Přes to se  nepodařilo úplně  sokolskou myšlenku odstranit z myslí lidí.

Přišel listopad 1998 a naděje  na  obnovení Sokola v takové síle, kráse, jakým byl  před rokem  1948. Že se to plně nedaří, není jen vina funkcionářů.  Změnil se svět, změnila se i tělovýchova. Tam kde ideálem  byla harmonie těla i ducha, nastoupila  jen   snaha po krásné postavě. Tam kde se pěstovalo zdravé soutěžení se dnes  trénuje asijské bojové umění.
Na tělocvičné akademií  byl zlomek lidí, kteří sokolovnou projdou při prodejních  dnech,  zkušenost  ukazuje, že největší rozmach Sokolstvo zažilo v dobách, kdy národu bylo úzko. Za takových okolností  je lépe se smířit s tím, že několik nadšenců rozdmychává plamem sokolské myšlenky. Vyšlehne z něho znovu pramen- Podaří se Sokolu vytvořit takový program, který zaujme i dnešní lidi. Věřme, že s těmi skalními, že ano.

Stejskalová - Pergl